Krásné dobré ráno všem, slyšela jsem, že se v ČR taky pěkně paříte :-D vítejte v klubu - tady člověk vyleze ze sprchy a může tam vlízt znovu :)
Včera jsme se vzbudili s rozhodnutím, že se přesouváme do Guatemaly.... takže sbalit věci (někdy mám pocit, že se mi ta krosna zmenšuje) a hurá za dobrodružstvím. Hodinku lodí do Belize City, kde se člově zdržuje jen nerad - takovou špinavou prdel světa jsem ještě nevidela, příjde Vám to tam jako jedno velké smradlavé smetišté plné černých bezdomovců. Není tam jediný dům, který by neměl zamřížovaná okna i dveře a ploty jsou omotány ostrými a ostnatými dráty... ostatní domečky jsou polorozestavěny nebo polorozebrány. Proto jsme byli docela rádi, že dopravní agentura byla hned v přístavu, kde to bylo příjemné a bezpečné. Lidi s Vámi se zájmem povídají, snaží se Vám vyjít se vším vstříc a pomoci. Pijete si tam domácí melounovou limošku, houpete si nožkama čekajíce na autobus a všichni se klaní a děkují Vám, že jste Belize vůbec navštívili - jak už jsem minule psala - jste jejich jediný způsob obživy - takže Vám v podstatě děkují za to, že jste u nich (a nebo jinde v Belize) utratili svoje peníze.
Když dorazil autobus, obávané se stalo skutečností - přijel "chicken bus" (kuřecí autobus) - jak je tu nazývají :-D prostě stará herka bez klimošky, naštěstí alespoň okna šla otevřít dokořán :-D hlavně, že jsem se u pána v agentuře několikrát ujišťovala, že to bude luxusní bus s klimatizací :-D "samozřejmě, slečno" zněla odpověď. :-D Vždy když tyhle busy vidím, vzpomenu si na filmy - Honba za diamantem nebo Krokodýl Dundee :-D
Nu nic, tak jsme řidiči podali bágly - jak jinak než oknem - protože uličkou s krosnou ani náhodou neprolezete a o úložném prostoru můžete u těchto autobusů zapomenout :-D Ani jeden člen posádky nepromluví ani slovo anglicky, takže se Vám snaží Španělsky vysvětlit průběh cesty - je jim v podstatě fuk, že jim nerozumíte, opakují Vám to pořád dokola, jako by Vám snad mělo svitnout.
Na začátku cesty máte pocit, že projíždíte smeťákem, až je vám těch lidí líto.... pak se dostanete za město a vidíte pár honosných vil a domů nějakých milionářů a pak už jen džungle, opuštěné domky uprostřed ničeho...
Hodila jsem si do uší hudbu... Složka se nazývá "The slow night" a jsou v ní ty nej cajdáky co jsem nasbírala od svých 18ti let a věřte, že ji stále rozšiřuji a hodně často poslouchám...je to taková ta hudba, u které jako puberťáci koukáte z okna a sníte o tom, co chcete v životě dokázat a budujete si vzdušné zámky... Co je lepší... když sedíte v pomalém, polorozpadlém Chicken busu, zpocení a s pocitem zadostiučinění, okna dokořán, teplý vítr Vám pročesává vlasy, koukáte se ven do té divočiny, kde se v dálce začínají objevovat úžasné kopce jako z pohádky. Palmy, džungle, divočina a příroda, ze které se Vám tají dech... a najednou Vám dojde, že jeden z těch Vašich snů se stal skutečností, až Vás zamrazí a vyhrknou Vám slzy do očí. Podíváte se vedle sebe a tam sedí ten nejbáječnější člověk na světě (a co, že je zpocenej a rozcuchanej). Čte si knížku, podívá se na Vás, usměje se a dá Vám pusu... beze slov a přitom máte pocit, že jste ten nejšťastnější (a nejzpocenější :-D ) člověk na světě...vrátíte se zpět k nádhernému výhledu z okna, poté zavřete zaslzené oči a představíte si mapu a prstem si projíždíte místa, kde se právě nacházíte, protože jinak Vám to nedojde... Bože, já to dokázala!!!!! Ja procestovávám svět!!!! A teď jedu do Guatemaly - donedávna bych ani nedokázala říct, kde se tahle země nachází..... :-D No nejbáječnější pocit, který můžete zažít - ten pocit, že se Vaše sny stávají skutečností!!!!
Nu zpět k věci :-D omlouvám se za odbočení :-D
Čím více se vzdalujete od hlavního města, vše pomalu začíná vypadat čistěji, cestou na hranice potkáte jen 3 města, ale je jasné, že se v nich lidé mají lépe než v Belize City. Domečky jsou dřevěné a většinou na kůlech... a právě pod těmito domečky můžete videt ve stínu relaxující obyvatele.... máte pocit, že si pod svoje domy přestěhovali obýváky... gauče, houpací sítě.... jen tak tam sedí a koukají se na Vás, někteří dokonce zamávají :)
Objížďky v těchto městečkách - kvůli práci na silnici - nejsou značeny cedulemi, ale pobíhají tam malí kluci a ukazují kudy silnici objet - prašnou mini cestou, do které se bus skoro nevešel... Na potvoru proti Vám jede velké auto s kyticemi na kapotě - pohřeb - takže couvačka.... za autem s rakví cca 50 černochů s paraplety a zpívají nějaké žalmy.... mazec!
Dále jedete podél řeky, ve které se koupe snad půlka města, oblečené duchodkyně sedí po ramena uprostřed široké řeky a diskutují, o kousek vedle blbnou kluci a skákají do vody, no a za nimi se cachtá mladý pár - zamilovaně si koukají do očí... neskutečné zážitky a já s dětským výrazem vše sleduji jako dokument v přímém přenosu...
Na hranicích to bylo v podstatě bezbolestné - zaplatíte cca v přepočtu 700,- Kč za opuštění Belize, v Guatemale zase cca 50,- za vstup do země, dostanete další dvě razítka do pasu a tradá jede se dál... Cestující se změnili - a vedle nás teď sedí guatemalský chlapeček a v ruce svírá velkou papírovou krabici plnou kuřátek.... úsměvné .... ale proč ne, vžyť je to přeci "chicken bus" :-D
Guatemala se paradoxně zdá, že mnohem lépe zvládá ekonomiku. Džungle zmizela a vidíte spoustu pastvin - jsou plné krav a koní. Jsou tu políčka a hodně sadů s ovocem - o většině jsem neměla ani páru, že existují. Banánové plantáže a kokosové palmy uměle vysázené v řadách. Příroda se tu začíná trochu podobat té naší (až na ty palmy, které ale v přírodě už moc vidět nejsou), je tu čistěji, před domky na minikousku zeleného se pasou koně, prasátka se selátky, všude jsou slepice a kachny se spoustou kačátek a já jako dítě na všechno umazuju prstem a šťouchám loktem do drahé polovičky - chudák.
Cesta trvala o něco déle než jsme čekali, cca 5,5hodiny.... hladoví a unavení jsme dorazili na ostrov Flores, ubytovali se v parádním hostelu Los Amigos - noc nás výjde na 60 Quetzalů [kecalů] :-D na osobu (1 Q = 2,6 korun). Vše se rapidně zlevnilo, pivo je za 8 Q, mochito za 15 :) a jelikož byla včera sobota, tak jsme si levného alkoholu užili až až... :-D
Hrál se "beer pong", kdo cestuje a spí po hostelech určitě zná ;) Pro přiblížení - dva týmy, dlouhý stůl, kelímky (většinou poskládané do pyramidy) do třetiny naplněné pivem - no a pipongový míček... pravidla se hostel od hostelu trošku mění - ale základ zůstává stejný - vhodit míček do kelímku druhého týmu - který pak musí obsah tohoto kelímku na ex vypít - no a vítěz je ten, kdo vystřílí druhý tým dřív....
No vidíte to.... přestaňte mě podporovat v tomhle psaní, víte, že jsem básnický střevo a když začnu psát, tak neumím přestat :-D pak to takhle dopadá... nu tak další zajímavosti si nechám na jindy :)
Žádné komentáře:
Okomentovat