V horách je kouzelně a popravdě mi je fuk, jestli se bojíte, že mě něco sežralo - tak se přestaňte bát dobrovolně - protože je jasné, že to nebylo poslední zmizení z wifi a telefonního dosahu, pár jich ještě čeká - a je to docela osvobozující pocit :) (když zrovna neškytáte, když na vás všichni myslí :-P )
Každou noc tu prší a bouří... Jednou nás všechny ta rána posadila na zadky ve čtyři ráno - jako sůvy sedící na postelích, vejráte na sebe a nechápete. Do toho rány jak z kanónu - prý něco jako "tříštič kroupů" nebo něco takového - každou minutu řacha jako blázen a zvuková vlna má právě rozlámat velké kroupy - už jsem o tom slyšena na Novém Zélandu - co je na tom pravdy netuším - JPP (jedna paní povídala :-P )
Přesně po měsíci našeho cestování (letí to jako blázen) se obloha zatáhla a leje a leje - jooo jooo a nepřestává ani další den - den našeho vodního výletu, jelikož se to zamlouvá den dopředu, tak máme smůlu. Měli byste vidět naše výrazy, rozhejčkaní horkem už tak v dešti drkotáme zubama, natož pít studené pivo a camrat se zadkem a nohama v ledové rozvodněné řece. Nu nic jde se na to!!! Navzájem se snažíme pozitivně nakopávat a potajmu všichni pokukujeme k obloze - však on ten Oskar vyleze.
Sedáme do kruhů, guatemalští průvodci nám hážou objednané plechovky s pivem, poslední kapky deště se tříští o hladinu a hle!!!!!! Někde se ta těžká mračna a mlha jak zázrakem roztrhla a začíná vykukovat modro!!! Chmury jsou pryč, piva po pár kilometrech taky a my se i s průvodcema chechtáme na celé kolo- asi z nás a našich praštěných her a nápadů nemůžou a i když jsou střizliví, za břicha se popadají :-D Drahá polovička se praštila GoPro do hlavy (jak, to se mě neptejte - když mi to popisoval lítaly ruce a nohy vzduchem :-D ) Každopádně má krásnou bouli na hlavě a já jsem ráda, že žije a kameru zachránil před uplaváním....
Po dvou hodinách vylézáme, kluci hrajou hru u které pochybuji o mužském druhu (viz video: Danger can) a pomalu se chystáme na cestu zpět - když v tom slyším něco ve smyslu "Steve.... Zranění.... Krev.... Doktor..." zvedá se mi kufr a běžím k řece, kde se můj drahý drží za prst a vysvětluje mi, že v řece uklouzl, rukou se zachraňoval a na něco se napíchl... To něco je stále zapíchnuté v prstu - skoro na skrz (drží to nehet). Když hraje hrdinu, že chce nůž, mám pocit, že omdlím a razantně mu to zakazuji - jak to asi v litrech krve doktor najde, navíc ta voda není nejčistější... Uffff ustupuje! :-P Průvodcům ukazuje prst a snaží se výrazy "Fucking entrada and fucking salida" vysvětlit co se stalo a průvodci brečí smíchy nad jeho angklicko-španělskou zkomoleninou, ale ujišťují nás, že se jede k doktorovi...
Nasedáme na rampu auta a jedeme zpět do hostelu - kluci v plné náladě i přes zranení skandují. Zastavujeme u něčeho co vypadá jako polní nemocnice - uprostřed ničeho... Ťapkáme si to dovnitř, kolem lítají děti, dospělí na nás divně koukají... Jdeme okamžitě nařadu - nikdo nikde.... Jeden doktor, druhej doktor, pinzeta, desinfekce.... Nu nic tak jiná pinzeta, kroucení očima, smích, syčení bolestí no a po pár minutách je po všem - samozřejmě vše natáčím a fotím (od čeho máme GoPro :-D) - předávají nám plastovou třísku jako talisman, ptají se asi na dolar za ošetření - ale to si nejsme jistí - a když na nás kouknou a uvědomí si, že jsme v plavkách, dají nám jen podepsat nějakou knížku.
V ten okamžik zjistíme, že ostatní odjíždějí.... "Počkeeeeejteeeee!!!" .... hehe pozdě.... Tak poděkujeme, vylezeme ven z nemocnice uprostřed džungle, nevíme kde jsme... Tak nic, se teda ještě vyfotíme.... Hele malej TukTuk taxi si to tu kličkuje mezi kalužema a blátem - šup do něj - samozřejmě k nám nacpou ještě další lidi (vždyť je tady mííístaaa :-D ) a za 10Q si to trandíme do hostelu....(pro peníze samozřejmě drahý letí do pokoje, když přijedeme - a mě řidič drží jako rukojmí :-D ).
Jooooo, můj muž je hrdina dne se závázaným prostředníčkem.... a abych nezapomněla dodat, začíná opět poprchávat.... a prší celé odpoledne, noc až do rána... :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat