Náš odlet za dobrodružstvím je sice až za pár měsíců a v podstatě ještě nevíme kdy přesně. Ale dnes - dnes jsem si tak trošku uvědomila, BOŽE MĚ ZASE ČEKÁ NĚCO NAPROSTO MASAKRÁLNÍHO!!!!
Už dlouho pokukuju po nějakých pořádných pohorách na cesty, protože ty moje už jsou samá díra, teče do nich - a už to mají prostě za sebou. Tak dnes, přátelé... Dnes byly ty, na které jsem se chodila dívat do Kathmandu obchodu už nějakej ten pátek, okukovala jsem je zprava a zleva.... Ty prostě úplně boží, totálně vodě-odolný... No, byly prostě ve slevě!!!!!
A kupovat tyhle boty není jen tak.... Tyhle boty se mnou prošmejděj další kus světa, musí být jako bačkůrky, které mě ochrání od vyvrknutých (nedej bože zlomených) kotníků... A tak jsem v tom obchodě strávila zatraceně dlouho - a pán kolem mě lítal. Po pravdě, lidi tady ve zdejších obchodech by se pro Vás roztrhali... I kdyby s Vámi strávili hodinu a vy byste odešli bez ničeho - stále by se na Vás vřele usmívali, poklidili všechny krabice a popřáli vám překrásný den.... Haha zpět k nákupu. Takže si to štráduju po obchodě s jedním párem bot: "Ale pane, ta pravá tady nějako tlačí... nemáte ještě jeden pár, abych si zkusila jinou pravou?" Pán letí do skladu a nese další pár, radí jaký jsou lepší, jaký horší a ty moje vyhlídnutý mi opravdu doporučuje... Naťapám ještě pár kilometrů kolem regálů :-D "Jojo tahle pravá je fakt lepší, děkuju." pán spokojeně pokyvuje...
Nu nic, JSOU PROSTĚ MOJE!!!! Drahý mě ještě nasoukal do Kathmandu zimní bundy, kterou vyštrachal (haha jarní výprodej 60% sleva) - no padla jako ulitá, barva (světle modrá), kterou bych si nikdy nezkusila - a hele, docela mi to sekne. Jsem vysloveně donucena si bundu vzít... "Přece musíš mít Kathmandu bundu a boty, když jsi tady na Novém Zélandu!" To Léňa zase dneska utratila peněz jako šlupek. Ale něco na tom bude, jestli Kiwáci něco věděj a uměj dobře - tak jsou to boty a bundy (vyrobené v Ásii samozřejmě) ale firma založená v Austrálii a na Novém Zélandu v osmdesátých letech (Google je strašně chytrej a předvádí se :-D, vůbec si ho nevšímejte :-D )
Tak rozradostněně poskakuju domů, skoro se "uděkuju"... Hrdinně vytáhnu ty svoje starý křusky zahrabaný v botníku a najednou se mi tak trošku sevře srdce... Držím je tak v ruce, ušmudlaný, děravý, odřený, sešmajdaný, jediný co je na nich docela OK, jsou skoro nový tkaničky - a mě hlavou projel film rychlostí blesku. To je jako bych ztrácela někoho strašně blízkýho - ale vždyť jsou to jen boty - a já přece nejsem žádnej materialista - haha jááá....!!!! Pokládám boty na zem a s pohledem na ně postavím konvici na čaj... Vedle těch novejch, nafintěnejch vypadají jako odpad a přitom mají duši plnou nezapomenutelných zážitků. Ty si prošli smradlavým peklem :-D :-D :-D Jen počkejte vy navoněný fintilký - však vám k tomu taky dlouho nezbejvá.
Usrkávám černej čaj "Earl grey" s mlíkem a cukrem a vybavuji si pětidenní tůru na Machu Picchu, kdy mi tyhle černý obludy přirostli k nohám. Potoky, které jsem v nich přeskakovala... puchejře, které mi spáchaly... Jak se mi na nich uprostřed vysokých And přetrhaly tkaničky a tak jsem je svazovala k sobě... A co teprv jak jsem jim chudinkám podepsala ortel v Peru - ve městě Puno, na jezeře Titikaka (Největší Jihoamerické jezero, zároveň nejvýše položené horské jezero s pravidelnou lodní dopravou - plné malých uměle vytvořených slaměných ostrovů, na kterých žijí lidé, kteří neplatí daně ani elektřinu... haha jj jen si počkejte, v jednom z mých cestopisů se o nich dozvíte víc :-D ) No každopádně tady v Punu, malém, zaprášeném městečku přišly tyhle "cestovatelský střevíce" k naprosté újmě.
....mlha přede mnou, mlha za mnou....
To jsme si to takhle po celonoční cestě rozkodrcaným autobusem dorazili do tichého, v ranním oparu se probouzejícího městečka. A když jsme vylezli před autobusák (haha jestli se to tak dá nazvat) - tak jsme na sebe mžourali, každej naloženej jedním mega báglem na zádech a jedním ve předu... Mě z krosny trčí co se dá... ale hlavně se mi po stranách houpou moje boty - vklouzla jsem si před odjezdem z Cusca do pohodlných tenisek a neměla jsem sílu se přezouvat zpět, tak jsem je za tkaničky svázala a hodila přes vrch. Haha jsem jako kyvadlo :-D A co teď? "Víš alespoň adresu?" koukám s doufáním na Steva. Ten štrachá v kapsách. "Jsem to měl někde napsaný!" Našel... tak alespoň něco, ale jak se tam dostaneme - to bude ještě žůžo.. "Hele tuk tuk!!!" radujeme se nad porolozpadlým prckem. Vyzkočí z něj malej Peruánec a s lámanou angličtinou (rozumějte ruce, nohy) se snaží vyrejžovat na snídani... Ukazujeme adresu, pán neváhá, bere mi bágl ze zad a strká jej za tuk tuk do takového koše (haha něco jako koš na kole, ale ve větším provedení :-D).
Nadšená nasedám do mrňouse, kam se se Stevem s tíží vejdeme a kodrcáme si to po hrbolaté, ale docela široké, cestě tichými ulicemi. Ani to netrvalo tak dlouho, možná 15 minut a zastavujeme... Týýýý vago, naprostej palác, vylamuju si hlavu do výšky - to je snad hotel, neee hostel! Jsem u vytržení - naše noci v přeplněných párty hostelech se staly trošku únavnou tradicí... a tohle je prostě pecka, navíc máme zabookavej privát :-D
Beru bágl z koše, zatímco Steve platí a ... SAKRA... nějako to nejde: "Se to nějako zaseklo, nebo co!" Snažím se přijít na příčinu.... a když vidím co se stalo, skoro mi vyhrknou slzy. Jedna z mých bot se zamotala do řetězu a je asi padesátkrát omotaná okolo kola tuktuku... a je taková celá... rozškubaná... chudinka moje... pět minut ji dolujeme z trubek a závitů - je celá od mazu, molitan z ní lítá na všechny strany. Peruánec se mi provinile kouká do posmutnělé a pokřivené tváře (je asi o půl hlavy menší než já) a podává mi tu smradlavku upatlanou, jako střevíček Popelce. Snažím se ho ukonejšit, že to byla moje blbost, že jsem ty boty měla jen tak ledabyle klimbající kolem... Pán se něžně uklonil, nasednul do svého vozidla a byl pryč...
....mlha přede mnou, mlha za mnou....
...a tak tu tak sedím, dopíjím svůj čaj, který mi hřeje dlaně... Ne, nemám sílu je postavit vedle popelnice... Dávám je posvátně zpět do botníku vedle mých nových "modelek"...
Však jo holky, si pokecejte. Jaképak asi zážitky mě čekají v těch nových? Kam se podívám? Jaké kopce a hory s nimi prošmejdím...???
Žádné komentáře:
Okomentovat