"Jakže se Ti žije u protinožců? Pohodička co? Že se ptám..." nebo "A co že tam jako děláš?"
Joo i to se mi párkrát objevilo ve zprávičkách. :-D A tak to máte... nu co bych dělala, ráno vstanu - velice těžce mimochodem :-D, ustelu postel, dám si snídošku, sedám k PC a dodělávám práci, co jsem večer nestihla, aby šéf nenadával a hurá do práce... NO JOOOOOO - PRÁÁÁÁÁÁCE :-D Haha nejsem milionář, který by si válel šunky (bohužel) :-D ... a tak tu tak jako že makám, tak jako vy tam na druhé straně.
"No joooo, ale ty tam máš tu krásnou přírodu a tak!" - :-D - to jsem měla v Praze náš Pražskej hrad a Katedrálu sv, Víta taky - nad čímž by se tady rozpouštěli nádherou zdejší novozélanďani... a taky jsem si toho nevážila, myslíte, že je to tady jiné? Ach jo, nakopala bych si zadek, ale bohužel je to tak - jezdím každý den kolem azurového zálivu s krásným ostrůvkem uprostřed, přenádherné hory (kopce jako kráva), pláže, vlny, a... no... co si budeme nalhávat, přelítnu to očima a zastavím se nad tím jen zřídka, tak jako nad tím Pražským hradem. Prostě se to stane součástí Vašeho života a začnete vše brát jako samozřejmost... a jde to rychle - byste koukali. Tak například úžasným důkazem toho byla moje mamča a bráška - první dva týdny fotili kdejakej kopec, třetí týdej už si vybírali ty větší a majestátnější. No a čtvrtý týden maminka ulehá na zadní sedadlo auta s větou: "Kdyžtak, kdyby byly nějaký kopce, tak mě vzbuďte jooooo?" - haha a to bylo v Queenstownu - to znamená zasněžený hory jako blázen všude kolem. No co na to říct... zvykne si každej a to na všechno, co nás obklopuje - a potom si vlastně ani nevážíme toho, co máme... no řekněte, není to tak?
Jendou z dalších častých otázek je: "Ty nám tam asi zůstaneš, viď?" Človíčkové moji, já jsem se poslední dobou odnaučila něco plánovat - asi jsem to pochytila od zdejších domorodců, či co. :-D Ono to postě stejně dopadne nějak jinak a co já se nad tím mám co stresovat, že to není tak jak jsem si představovala, že? A že já takové momenty dokážu pekelně prožívat a zhroutit se během několika sekud - tak nač si takto ubližovat. Beru teď vše tak jak to plyne a jen se vše snažím usměrňovat tak jak chci.
Splnil se mi sen - haha tím bylo splnit sen mamince a bráškovi, aby se sem podívali. Bylo to báječné... a najdenou je to pryč... Popravdě teď trošku pokulhávám a hledám co dál. Těch snů je tolik, že je musím nějako probrat a vydat se směrem k jednomu z nich (a rození dětí, či stavění baráku to fakt nebude :-D NEBOJTE!) Já jsem prostě neposeda a tenhle pohodový život Kiwáků mi nějak drásá nervy. (Haha pozor, není kiwi jako kiwi - "Kiwi fruit" - je to chlupatý ovoce, co znáte, "Kiwi bird" je takový zdejší ohrožený druh nelétavého ptáčka - strašně nemotorné a roztomilé stvoření, no a pak je prostě a jednoduše "Kiwi" - krásně česky řečeno Kiwák - a to jsou prosím zdejší obyvatelé, kteří si takto strašně rádi říkají... Takže bacha na to, jak a co řeknete například v obchodě - protože když si nedáte pozor, budou na vás koukat dosti divně, protože nikdo nebude vědět, jaké že to kiwi vlastně chcete :-D
Na vše je tu na Novém Zélandu dost času.... prostě takový bzzzzzzzzzzzzzzzzzzz.... mouchy snězte si mě... zatím se mi to nějak ne a ne dostat pod kůži. Začínám si zvykat na ty výhody, které z toho plynou, ale pořád jsem ve fázi učení... ;) Zatím co moje maminka z toho po chvilce byla strašně nadšená a sem tam mi od ní příjde SMS z Čech jako například: "Sedím v čekárně u doktora a zhluboka dýchám - naplňuji se novozélandským klidem... " :-D :-D :-D
Lidi tu řeší nesmrtelnost brouka. Dokáží se koukat do dáli s nakloněnou hlavou ke straně a přemýšlet o takových hovadinách, že s nimi po chvilce nakloníte hlavu taky - koukáte na ně - do dáli a zase zpátky na ně a nevíte kdo je větším bláznem, protože Vás by taková kravina k zamyšlení v životě nenapadla :-D
Zdejší život jako by se zastavil a nebo neskutečně zpomalil a nikdo nechce nikam chvátat. Spousta věcí tu chybí - jsou to hlouposti, ale asi by se tady na tom dal stavět business. Tak například - bylinky - nesežete!!!! A když už, tak jen pár druhů a předražený jsou jako blázen. Takže tady na bylinkový čaj v lékárně teda jako vážně nenarazíte. Jj ani ten urologickej a nebo lipovej na pocení... :-D Další věcí mě pobavil kamarád Ivan - prý když nastoupil do nové práce, tak hned první den něco natíral a sháněl se po zahnutém štětci (u nás normálka, ne?) - haha koukali tady na něj jako by spadnul z Marsu. "Cože co?" No prostě smůla - tady nic takového neexistuje a tak si tam prej kluci něco kutili z drátků, aby jim ten štětec držel za roh. :-D No a tak bysme mohli pokračovat...
Takže človíčkové moji, jsem tu teď uprostřed zpomalené prázdnoty, nemám teď žádné vyhraněné cíle a cítím se jako bych spadla z velikých výšek rovnou na čumák. To tak bývá, když se vrátíte z dovolené. První týden jsem nenáviděla celý svět... teď je pátek druhého týdne od návratu do reality a já začíínám vidět světlo na konci tunelu - jj jen se těšte - to zase budou bomby!!! Chybíte mi!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat