A nééé nejsem žádnej odborník na vztahy, věřím že nikdo není... každý vztah je jako recept - a buď to máte rádi kořeněné, nebo sladké, pálivé si přesolené. Holt prodi gustu žádný dišputát. Já jen, že se to všude teď nějako bouří, hádá, rozchází a zase schází... Naříkání je slyšet ze všech stran a dostává se to ke mně i když se snažím být slepá a hluchá - nefunguje to...
Trable začínají v dneční době. Od všech se očekává dokonalost - žít život za který se nemusíme stydět a můžeme ho ukazovat na odiv druhým... Snažíme se plnit očekávání společnosti, oblékat se a česat tak jak to určuje poslení móda, stavět domy, cestovat po světě, být IN... Většinou se teď vše točí okolo "JÁ" - "MOJE koníčky", "MOJE děti", JÁ, MOJE... a aby toho nebylo málo tak pro jistotu ještě jednou - MOJE A JÁ... A já to naprosto chápu - nejsem na tom jinak. Vždyť i spoustu času trávíme sami se sebou - přilepeni k telefonům, počítačům a tabletům. A je to těžké proti tomu bojovat - závislost na těchto výmyslech je tak fascinující - že se nám ani nechce nastoupit na odvykačku.
Paradoxně televize se v dnešní době nezdá zase tak špatná jako tyto vymoženosti. Já proti TV v našem pokoji bojovala dlouho, ale holt jsem byla přehlasovaná (prej váží víc - a má tak větší podíl v rodině - haha nene kecám :-D ). Nebudete tomu věřit, ale ten obrovskej krám my dal pocit útulnosti a v podstatě po večerech nečumíme každej zvlášť na jinou svítící obrazovku - ale na jednu, společně... smějeme se spolu v náručí... Příjde mi to smutné... vždyť bývaly časy, kdy nám bylo vtloukáváno do hlavy, že TV je špatná věc... Kam jsme se to dostali? Do věku samoty?
Vraťme se zpět k "JÁ" a "MOJE" ve vztahu... používáme tato slova moc často. JÁ mám svoje koníčky, ty jsi "MŮJ" partner... "JÁ" chci trošku svobody a volnosti, dělat si to "MOJE" - kam jdeš? Kde trávíš svůj čas? Proč na tebe ta holka/kluk tak civí - jsi "MŮJ/MOJE" copak to neví?
Chceme moc, dáváme málo... Chceme svobodu a přitom jistotu... Jednou - hodně dávno - jsem slyšela jak to s láskou chodí a po pravdě mi chvilku trvalo na to přijít a řídit se tím... "Laska je jako písek na otevřené dlani... Pokud ho necháš jen tak - svobodně a nesobecky - budeš ho mít vždy dostatek. Pokud však budeš chamtivý a dlaň sevřeš prudce v pěst, písek ti proteče mezi prsty..." Co myslíte? Není na tom něco?
V mém současném vztahu mám svobodu a důvěru... Jsem vyslaná sama do víru velkoměsta bez výčitek bez podezírání a nějakého "tytyty", drahý je momentálně na cestě do Thaiska, kde sám stráví 2 týdny. A já? Jsem naprosto v klidu. Přeju mu to... a ten pocit je naprosto osvobozující. Lidi, uklidněte se a vydechněte. Nebuďte sobci - dnešní doba na to nemá čas! :-D Rozhlédněte se kolem sebe a dejte si svobodu a přitom pocit bezpečí. Netrapte se kravinama... neutápějte se v "kdyby". Když se něco po**re - tak to řešte až se to stane. Nepodezřívejte se a nesnažte se lásku držet pevně v křečovité dlani - jinak Vám uteče... Láska je jako oheň a svoboda jako vítr, který jí rozdmýchává... Pokud chcete být milováni... musíte se naučit "nechat jít"...
Žádné komentáře:
Okomentovat