Koukám na oblohu kde, se honí hejna mraků ... je jich neuvěřitelná barevná škála... od sněhobílých po tmavě šedé - jako by se do nich vpíjela černá a každou minutou byly tmavší a tmavší... nikde na světě nebyla obloha tak aktivní a zajímavá jako tady ve Wellingtonu... no joooo nadarmo se mu neříká "Větrný Wellington"... ach jo, naše letní bezvětrné období je pryč... trvalo pár týdnu a věřte nebo ne, byly okamžiky, kdy jsem se modlila za alespoň malinký vánek, který by se opřel do mé orosené kůže... uf to vám bylo vedro. Jeden extrém tu střídá druhý... nyní se stromy ohýbají v půlce... čepici či kšiltovku na hlavě má jen blázen, který o ní chce přijít. Dívky mají culíky a roztřepané vlasy kolem hlavy, jako svatozář... no a po tom našem azurovém nebi ve kterém se někde schovává obrovská ozónová díra se promítá snad celý můj život....
Vzpomínám si, kdy jsem lehávala do trávy a koukala jsem se na nebe... v oblacích kreslila a fantazírovala... tady vám je to fofr... jako zrychlený film... v tom fičáku ty mraky prostě kouzlí naprostý pavučinkový ohňostroj...
Téhdá jsem snila o procestování světa... o životě na Novém Zélandu... a teď jsem tady? Co dál? Sahám hluboko do své kapsy a tahám malé kuličky svých snů, které svými vzdechy oprašuji a stavím je před sebe jako malou cestičků stínů... snažím se jim dávat obrysy... jako bych v ruce měla modelínu a tvarovala svou budoucnost...
Nejsem člověk, který umí stát na jednom místě. Někde se uspokojit... něco mě stále tlačí kupředu a já nevím jestli je to dobře, nebo na škodu... Nebyla bych spokojenější, kdybych po ničem netoužila? Kdybych nechtěla být dál a výš? Usadit se někde na konci světa? ¨
Bohužel .... nebo díky bohu, to nejsem já a pravděpodobně nikdy nebudu. Kde se to ve mně vzalo? Proč mám tak neposednou mysl? :-D
Nu... figurky z modelíny se pomalu a jistě tvarují... mé malé a nevinné přátelství se klube v radost, smích, obětí a nová dobrodružství - ta holka je prostě moje radost!!! Pracuju na tom, abych opět tančila... mám za sebou dvě lekce HipHopu pro dospělé... ale v pondělí jdu na vyšší úroveň, asi tam budu za debila, ale jdu do toho!!! Baví mě to a nějako osvobozuje... Můj vztah s drahým každým dnem uzrává a skoro denně si v objetí říkáme, jaké máme štěstí!!! Jak úžasný vztah máme...
Děkuji za to co mám!!! Omlouvám se za to, že chci víc!!! Jsem prostě taková... takovou mě svět udělal a třeba je to to, co ode mě očekává nazpět! Boj o svoje místo na slunci... o své lásky, přátelství, rodinu a dobrodružství...
Co vy? Stojíte na jednom místě a nebo se posouváte kupředu?
Žádné komentáře:
Okomentovat